O této akci
Sólový kabaret
Když jsem byl mladý, všechno bylo jinak! To byly singly ještě z vinylu, a ne ze zoufalství. Tehdy jsem si ještě pamatoval všechno, ať už se to stalo, nebo ne. A „nezdravé“ bylo jen jiné slovo pro „dobré“.
Mezitím jsem všestranně nezúčastněný. Než abych se zase rozčiloval, je mi to raději úplně jedno. Je mi úplně jedno, kdo ve filmu zemře. Hlavně že přežije pes! Od té doby, co si představuji, že politikům při mluvení vylétají z úst bubliny, je to, co říkají, alespoň potěcha pro oči. Dnes už dokonce vím, že takové malé odpolední zdřímnutí je, jako byste den zapekli sýrem.
Vážně, život je příliš krátký na to, abychom byli smutní. Musíme se víc usmívat, to lidi znervózňuje.
Michael Ranz si ve svém pátém sólovém programu nechá od Tobiase Saalfelda znovu vložit do úst pořádnou porci slov. Dvě hodiny cvičení v úsměvech, usmívání a smíchu. Profesionálové mohou při tom i křičet, řehtat se, jásat a plácat se do stehen.
Takže mobily vypnout a prostě si užít život!!!
Mimochodem, myslím si, že když malí lidé roztáhnou své deštníky, vypadají jako houby.
